Pískomilové 

Pískomilové kopírovaný na stránce www.reptorodenti.wbs.cz doporučuju

Prosím nekopírovat žádejte o svolení majitelé stránek určo se sní domluvíte

Pískomilové

Ze všech hlodavců, které jsem měla tu čest poznat nebo chovat, mě tihle svou povahou nejvíce okouzlili. Myslím tím všechny pískomily – tedy hlodavce patřící do podčeledi pískomilové – Gerbillinae. Všichni dále patří do čeledi myšovití – Muridae, řádu hlodavci – Rodentia a třídy savci – Mammalia. Podčeleď Gerbillinae je dost početná – čítá 70 druhů rozčleněných do 13 rodů (např. Meriones, Gerbillus, Sekeetamys, Pachyuromys, …)

Pískomilové byli pozorováni v oblasti mongolských stepí, ve východní části Afriky, na území jižní Sibiře, severní a severovýchodní Číny. Poprvé byl pískomil jako druh identifikován a popsán roku 1866. První zmínky o chovu pískomilů jako domácího zvířete pocházejí z Velké Británie z roku 1961.

Většina pískomilů jsou společenská zvířata, ve volné přírodě tvoří skupiny i 20 jedinců. Samozřejmě výjimka potvrzující pravidlo je např. pískomil tlustoocasý nebo jinak zvaný křečkovitý (Pachyuromys diprasi), který je vyloženě samotář. O potravě se takto shrnutě mluvit nedá. Někteří jsou vyloženě býložraví, jiní hmyzožraví, nebo jsou kombinací obojího.

Fyziologické parametry – tělesná teplota pískomilů se pohybuje kolem 38°C a jejich srdce bije 260 – 600 x za minutu, v průměru 360krát. Frekvence dechu činí 70 – 120 dechů za minutu, v průměru pak 90.

Pískomil mongolský

Jeho zvědavá a snadno ochočitelná povaha, roztomilý vzhled a denní i noční aktivita ho činí stále oblíbenějším domácím zvířátkem. Hmotnost mongoláčků se pohybuje mezi 100 – 120g a délka těla kolem 15cm. , s ocasem pak 27cm.

Pískomil mongolský je společenský tvor, který v přírodě tvoří skupiny přibližně 20-ti zvířat. Jsou velmi pohybliví a čilí, prý dokáží vyskočit i 50cm do výšky – já jsem tolik však nikdy neviděla.

Své pískomily chovám v různých ubykacích, mám tři skupiny. Skupinu tvořenou jedním samcem a třemi samicemi chovám v teráriu 80 x 40 x 50cm (dxšxv), dále chovám dva páry – první v teráriu 60 x 40 x 35cm, druhý v kleci 70 x 40 x 35cm. V teráriu je nutné zajistit dobrou cirkulaci vzduchu, aby nemohlo vzniknout vlhko, které jim škodí. Já mám otvírání zepředu ve stylu „šoupaček“ a převážnou část střechy tvořenou pletivem s dostatečně malými oky. V ubikacích nechybí několik úkrytů a materiál ne hraní a na stavbu hnízda (ubrousky, roličky o toalet. papíru, momentálně tam mají na hraní i staré učebnice z recyklovaného papíru). Ve všech ubykacích jsou udělaná patra, na nich jsou misky s vodou a krmením.

Párkrát v týdnu jim podávám hrstku sena – jedí ho a celou noc ho „drtí“ na miniaturní kousíčky. Je možné dát jim do ubykace také běhací kolotoč, ale moji pískomilové očividně nevěděli, co s ním.

Potravu tvoří hlavně směs pro hlodavce a příležitostně podávám tvrdé pečivo, ovoce (jablko), moučné červy, vitaminy (koupené v různých tvarech a barvách ve zverimexu a roborans H). Se zeleninou jsem u nich moc neuspěla, berou si jen trochu zelí a salátu, jinak nic. Moučné červy jedí jen občas a jen někteří, ale je možné zkusit také sušené Gammarus (zdroje bílkovin). Často má každý pískomil prostě své chutě, nedá se říci, že všichni jedí to samé.  

Pískomilové se dožívají kolem 5-ti let. Rozmnožování – březost trvá 23 – 26 dní, samice rodí 1 – 6 holých a slepích mláďat, většinou však 4 nebo 5. Mláďata je možné odstavit v šestém týdnu. Dnes již existuje mnoho barevných variant, prakticky cokoli vás napadně (strakatí, černí, albino, bílí, hnědí, aguti, se znaky, …).

Pískomilové mongolští

 -----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Pískomil Bledý

Gerbillus perpallidus

Pískomil bledý stále ještě není v chovech příliš rozšířený. Byla chvíle, kdy jich všude bylo plno, ale ta pominula a už nejsou téměř k vidění. Lidé si ho ale chválí pro jeho zvědavost pískomilům vlastní a jeho roztomilý vzhled. Podmínky chovu by se daly téměř ztotožnit s chovem pískomila mongolského, který už je běžně k dostání v každém zverimexu i když né všemi tak známý jako např. křeček. Pískomil bledý není tak úplně klidný jako pískomil mongolský, ale jeho zvědavá a drzá povaha ho činí celkem snadno ochočitelným a roztomilým tvorečkem. Pískomil bledý je menší a štíhlejší než mongoláci, jeho tělo bez ocasu měří asi 10 cm. Jeho srst je pískově žlutá a pod ní prosvítá tmavší šedá podsada. Spodní strana těla je bílá. Nápadné jsou veliké zadní tlapky, které těmto zvířátkům umožňují rychlý pohyb. Pískomil bledý je velice dobrý skokan. Bez problémů vyskočí 30 cm do výšky a až 50 cm do dálky. Velké černé oči prozrazují, že je to noční tvor.

Pískomil bledý pochází z pouští Egypta. Ve své domovině si staví v písku rozsáhlé systémy nor, které mohou být hluboké až jeden metr. V nich prospí celý den a probouzí se až za soumraku, kdy se okolní teplota stává snesitelnější. Že se jedná o nočního živočicha, to prozrazují také velké černé oči. Večer se vydává za potravou. Při tom využívá vedle dobrého čichu také vynikající sluch. Zvlášť dobře slyší hlavně hlubokofrekvenční tóny, což mu pomáhá vyhnout se nepřátelům.

Pro chov pískomilů bledých se hodí akvárium větších rozměrů, které musí být dobře zakryté, aby se zabránilo útěkům. Já používám terárium, které jsem vyrobila tak, aby bylo dobře větrané a nemohla se v něm usazovat vlhkost. Jako podestýlku používám hobliny i když vhodnější by byl písek. Ale písek jim dávám ve větší a hlubší misce do terária – aby se jim nezmastila strst, což způsobuje různé kožní problémy. Celé terárium by se mělo kompletně vyměnit a vyčistit asi jednou za 1 měsíc podle jeho velikosti.

Do terária dávám pískomilům různé kořeny, větve, kameny a samozřejmě nějaký úkryt. Dobře se mi osvědčila dřevěná budka pro ptáky, která není drahá, takže ji lze vyměnit, když ji pískomilové rozhlodají. Pískomil bledý sice nehlodá tolik jako pískomil mongolský, ale své zoubky si také potřebuje brousit. Stejně jako jeho mongolský příbuzný si rád domeček vystýlá, proto mu poskytněte dostatek materiálu na stavbu hnízda (karton, ubrousky, ruličky od toaletního papíru, seno).

Pískomily bledé krmím stejnou potravou jako pískomily mongolské. Používám nejrůznější směsi zrní pro hlodavce, ale neměly by obsahovat žádná tučná semena jako jsou např. slunečnice nebo řepka. Pískomil bledý pochází z oblastí, kde není výběr krmení zrovna bohatý, a proto dokáže potravu velice dobře využít. Příliš bohatá strava může vést až k poškození některých orgánů (např. jater). Občas podávám zeleninu a ovoce (ovoce ale jen v malých dávkách kvůli množství obsaženého cukru).

Někteří chovatelé tvrdí, že pískomilové nepotřebují vodu, pokud mají dost šťavnatého krmiva, ale já jim vodu v misce podávám a všem to doporučuji – voda jim rozhodně neuškodí, tak proč jim ji nedopřát. Pískomilové bledí mají poměrně velkou potřebu živočišných bílkovin. Asi 3–4 krát týdně jim proto dávám moučné červy, cvrčky, sarančata. Kdo nemá rád živý hmyz, může zkusit kousek vařeného (nesoleného) masa, trochu tvarohu, kousek vařeného vejce, sušenky pro psy a kočky nebo sušené kraby Gammarus.

Je také NUTNÉ chovat pískomilů víc – alespoň dva, protože je to společenský tvor a pokud se z něj pokusíte udělat samotáře, bude velice trpět. Jestli už máte jednoho dospělého jedince a chcete mu dát kamaráda, nevzdávejte to hned s prvními boji. Mám zkušenost, že pískomilové se několik dní perou – ovšem nesmí téct krev – a pak už spokojeně spí v klubíčku. Nechcete-li pískomily množit, pořiďte si skupinku stejného pohlaví.
Občas dochází, i mezi zvířaty, která se dobře znají, k potyčkám. Vyskakují přitom do výšky a boxují se předníma nohama. Přitom vydávají hlasité skřípavé zvuky, asi jako když vržou nenamazané dveře. Nemusíte se ale bát, zdá se, že tyto bitky spíše slouží k utužení vztahu, protože při nich nikdy nedochází ke zranění a během pár minut skončí stejně rychle jako vypukly.

                   Zpracováno podle textu paní G. Richterové

Pískomil veverkoocasý

Sekeetamys calurus

Je to velice pohyblivý pískomil, řekla bych, že nejvíc ze druhů, se kterými jsem se setkala. Tohle veselé zvířátko si mě opravdu získalo. Jsou velice krotcí a zvědavý, to je činí neuvěřitelně milými a hravými tvorečky.

Jejich srst je hnědá a hebká, bříško mají bílé. Špičatý čumáček je delší než u ostatních běžnějších pískomilů. Svůj název dostaly podle dlouhého ocásku, který je střepatý jako ocas veverky - strst je na něm ovšem také hebká, u veverek je naopak hrubější. Nakonci ocásku bývá zpravidla bílá špička. Černá kukadla se probouzejí a ž k večeru - jak napovídá jejich velikost. Takže ve dne prosí nerušit:-)

UBYKACE

Protože jsou velice temperamentní, potřebují také hodně prostoru. Svou skupinku 1,2 chovám ve voliéře vyrobené ze skříně o rozměrech d.70 x š.60 x v.107 cm.Tohle bydlení sem i zdá dostačující. Podestýlku tvoří hobliny a seno. Na stavbu hnízd jim dávám k dispozici opět seno, ubrousky (bílé!), ruličky od papíru, ubrousků apod.  Je to pro ně skvělá zábava. Voliéra je rozdělena na tři patra. V přízemí se zdržují nejvíce, vychovávají tam svá mláďata, staví hnízda, cvičí na kolotoči,... Přesto, že někteří chovatelé kvůli ocásku kolotoč nedoporučují, mě se jen osvědčil. Používám ale velký - určený pro osmáky a morčata, tam se jim nemůže ocásek skřípnout ani nic podobného. Je to pro ně skvělé sportovní vybití, které tolik potřebují.

Je zajímavé, že i přesto, že má skupina k dispozici dva domky, nikdy v nich nespí. Spí v všichni na hladě v hnízdu, které si vždy vyrobí někde v rohu. V horních patrech pak mají krmení, větve a popř. další hračky.

POTRAVA

Při krmení pískomila veverkoocasého je třeba mít na paměti, že pochází z velice chodých a suchých krajin - podle toho ho také musíme krmit.

Pískomilům dávám jako hlavní krmení zrní pro hlodavce a seno. Zrní vybírám chudší - to, které neobsahuje oříšky, bynány a podobné "škůdce". Čsto jim také dávám zelené, šťavnaté krmivo - v létě trávu (mlíčí, jetel,..) a v zimě salát, zelí, okurku,.. Ale jen zeleninu - většina ovoce je příliš sladká. Jako občasné pamlsky podávám kousek jablka, kousek tvrdého chleba, moučné červy (chutnájí pouze některým zvířatům), oříšky, hrozinky. Občasným se myslí max. jednou týdně a pouze jeden z pamlsků.

Myslím, že tahle potrava obsahuje i dost vitaminů - doplňuji pouze vápník ve formě kostek pro hlodavce (ve zverimexu) a tvárnic. Nezapoměňme na větvičky ovocných stromů (nobe jiných nejedovatých stromů) k ohryzu a také zábavě. Samozřejmostí je pitná voda v napáječce.

Nejhorším nepřítelem pískomilů je cukr. Jejich tělo si s ním příliš dobře neumí poradit a téměř všechen se jim v těle ukládá. Jejich strava se vám může zdát chudá, ale jejich trávicí soustava opravdu není uzpůsobena zpracovávat příliš bohatou a výživnou stravu. A přetěžování jater, kterými prochází veškeré jídlo, může zvíře zabít. Obezita (kterou mnoho lidí u svého zvířete ani nepozná, nebo si ji nepřipouští) pak přetěžuje srdce, pohybové ústrojí, a způsobuje také často neplodnost.