Články uroboros

Povoleno kopírovat na stránce : https://www.uroboros.xf.cz

Prosím nekopírovat o kopírovaní žádejte majítele stránek uřčo se s majítelem domluvíte :-D

Chov Jaculus jaculus (Tarbík egyptský)


• Areál výskytu Jaculus jaculus.
Tarbík egyptský je v naší teraristice zastoupen poměrně málo, i přesto, že je to
krásný hlodavec a 99 % jedinců se nechá snadno a rychle „ochočit“. Můžeme se
dočíst, že se dožívají 5–6 let, můj první tarbík (odchytová samice) žije v mém
chovu již 6 let, a tak si netroufám tvrdit, kolika roků se tarbík dožívá.
Vyskytuje se v severní části Afriky a v Saudské Arábii, tudíž jeho areál výskytu
zahrnuje jak pouště, tak stepi a savany, kde denní teploty dosahují 50 °C,
naproti tomu noční v létě 15 °C–0 °C a v zimě i méně. Tarbík je převážně tvor
noční, ale v teráriu ho lze vidět i přes den, kdy si občas hledá potravu nebo
něco do svého „doupěte“, například seno, ze kterého si často staví hnízda
miskovitého tvaru, podobné ptačím, ve kterých později spí.


• Obyvatelé jednoho společného terária – 2 samci a 3 samice.
Tarbík egyptský se dobře přizpůsobil k životu na pouštním písku. Má velmi dlouhé
zadní nohy, každá nese tři prsty s osrstěnými polštářky, které tarbíka chrání
před spálením chodidel o horký písek. Při větší rychlosti skáče, ze své
zkušenosti vím, že na jeden skok překoná vzdálenost přes 1 m, a kormidluje při
skoku ocasem dlouhým až 20 cm. Ten má plochý chmýřitý konec, na konci bílý a
před ním černý pás. Tělo je velké 10–15 cm při váze 45–80 g. Srst na zádech je
hnědě oranžová, na spodní straně bílá. Na poušti se živí semeny, kořeny a
cibulkami rostlin.


• Adultní samec – stáří 2 roky.
Terárium
Terárium by mělo být o minimální ploše dna 120×50 cm při výšce okolo 80 cm.
Terárium musí být vysoké, neboť tarbík umí skočit velice vysoko a i při 80 cm
výšce terária se občas „praští“ do hlavy. Tento rozměr je minimální pro jednoho
až dva tarbíky. V teráriu o rozměru dna 200×70 cm už můžeme bez problému chovat
skupinu dvou samců a čtyř samic, tedy šest tarbíků. Také bychom neměli
zapomenout na vyhřívání terária na teplotu přibližně 30 °C přes den a v noci
pokles na pokojovou teplotu, ale lze je chovat jen při pokojové teplotě bez
vyhřívání. Jako podklad je nejlepší pravý pouštní písek, který nepráší, ale
osvědčil se i dobře propraný jemný říční písek o zrnitosti asi 1–3 mm, který
dávám po celém dnu do výšky 7–10 cm. Nevhodný je například stavební bílý jemný
písek, který práší pořád a tarbíci z prachu mívají zalepené oči, které se jim
musejí i několikrát denně rozkapávat, jinak mají záněty v očích.


• Adultní samice – stáří asi 6 let (pochází z odchytu).
V teráriu se musejí nacházet minimálně dva nebo tři úkryty – domečky, nejlepší
jsou z betonu a kamenů nebo dřevěné, ale ty dlouho neodolají ostrým zoubkům
těchto hlodavců. Domečky by měly mít tvar jako nora, protože v přírodě si hloubí
nory, kterým přes den utěsňují vchod, aby v této noře zůstal chlad a
nevstupovaly tam sluneční paprsky. Nejvíce se osvědčily domečky ve stylu „iglů“
se dvěma vchody a odnímatelnou střechou, které jsou velice praktické při
kontrole. V žádném případě bych nedoporučoval umělohmotné domečky či umělohmotné
misky na krmení. Jako nejlepší dekorace se osvědčily složitě tvarované velké
kořeny. Nevhodné je i dávat od terária jakoukoliv kytku, neboť za nedlouho
tarbíkům podlehne.

Chov
Chov se může zdát těžký, leč opak je pravdou. K jídlu naši tarbíci dostávají
především slunečnici, ta ale obsahuje mnoho tuku, a tak se musí dávat v malém
množství a nahrazovat ji například kukuřicí, prosem, pšenicí, ječmenem a
podobnými semeny. Velice tarbíkům chutná sušené ovoce – banány, jablka atd., ale
i toto se musí dávat v malé míře, protože toto ovoce obsahuje mnoho cukru. V
teráriu by nemělo chybět seno, které používají jak k vystýlání pelíšků, tak k
jídlu. Občas je vhodné do terária dát i trochu slámy. Krmení je nejlépe dávat do
hliněné těžké misky. Nesmíme zapomenout na čerstvou zeleninu, na které si také
rádi pochutnávají. Může se zdát, že pouštní zvířata nepotřebují vodu v takové
míře jako hlodavci, co žijí v mírném pásmu. Je to pravda, že vylučují močí až o
70 % méně vody, ale i přes to velice doporučuji v teráriu misku s čerstvou
vodou. Jako výtečné zpestření jídelníčku jsou pro tarbíky cibulky nejedovatých
kytek, např. tulipány.


• Novorozeňata – stáří 2 týdny.
Je také velice vhodné mlžení písku v časných ranních, nebo pozdně večerních
hodinách, protože na poušti se vlhkost zvyšuje s klesající teplotou. Tarbíkům
toto rosení velice prospívá.


• Mláďata ve stáří 4 týdnů.
Ve většině publikacích, kde se uvádí nějaké informace o jaculus jaculus, se
dočteme, že tito hlodavci nevytváří skupiny a žijí jako jedinci samotářský
život. Nejspíše tomu tak v přírodě opravdu je, pro tarbíky musí být velice
obtížné najít si svého partnera na tak velkém území rozšíření, ale v teráriu
žijí jako jedna „rodina“. Dokonce ani více samců se nechová vůči sobě agresivně
a i když mají v teráriu tři domečky, vždy spí všichni pohromadě v jednom.

text a foto: Jan Zátka, honzazatka@seznam.

Fotografie kopírovaný s povolením ze stránek : https://exotictihlodavci.ic.cz/

Fotografie paní Michaela Štrbáková Kynšperk nad Ohří