Chov včel napadne člověka málokdy spontánně. Chuť chovat včely dostaneme, když se seznámíme s jejich zajímavým životem, opravdového včelaře.
Myšlenka na vlastní chov, když pozorujeme včely na kvetoucím stromě, nenebo potkáme bo se jdeme podívat na včelařskou výstavu.
V tomto období, které může někdy trvat několik let, si musí nastávající včelař položit často otázku: mám dostatek zájmu o včely, mám k nim potřebný vztah, jsem ochoten pro tento bodavý hmyz něco obětovat?
Pokud si případný zájemce neodpoví kladně, nemá vůbec smysl se myšlenkou na včely dále zabývat. Ve své práci poradce jsem se velmi často přesvědčil o tom, že začátečníci mají falešné představy o smyslu a účelu chovu včel; za hlavní považují často hledisko materiální, ale právě to se uplatní jen zřídka. Takový adept včelaření si někde přečte údaje o množství vytočeného medu a hned si myslí, že musí dosáhnout stejných výsledků. Může ale zažít velké zklamání, když mu včely koncem roku nebo během příštího jara uhynou, místo toho, aby nanosily nějaký med. Realističtější je představa, že první 3 až 4 roky jsou učební dobou, ve které získáme poněkud hlubší znalosti a zkušenosti, abychom mohli počet včelstev zvýšit na 5 až 10. V této době bychom neměli hledět příliš na výnosy. Je to rozhodně lepší, než kdybychom očekávali příliš velké úspěchy. Jak často jsem již musel vyslechnout, že při takových falešných představách zaplatili vysoké školné! Teprve po překonání počátečních obtíží, ale především po získání poznatku, že včela je hmyz, jehož způsob života a ošetřování se naprosto nedá srovnat se savci, se ze začátečníka stává úspěšný včelař. Dnešní člověk začíná chovat včely obvykle tehdy, když jeho aktivní činnost ustupuje do pozadí, má vybudovanou vlastní domácnost a založenou rodinu. Chov včel má nejlepší výsledky v tom případě, že se mu věnuje celá rodina. Nemělo by to být tak, že začínající včelař se věnuje pouze svým včelám a zapomíná při tom na všechno ostatní. Pokud by v letních měsících díky neodkladné práci se včelami přišla rodina přece jen zkrátka, vynahradí jí to rozumný včelař v zimě. U malochovů s 5 až 10 včelstvy se to stává málokdy; ve větších chovech se ale může v letních měsících snadno přihodit, že např. při chovu matek se vyskytnou naprosto neodkladné práce, které se zkrátka udělat musí. Rodinné problémy s chovem včel se vyřeší nejlépe v tom případě, když je chov úspěšný. Mám na mysli především to, že včelař vytočí alespoň takové množství medu, které stačí pro rodinu na celý rok. Když v některém roce vytočí tolik medu, že jím může podělit příbuzné a známé, a to dokonce za úplatu, pomůže to nejen snížit náklady, ale vyvolá to i dobrý pocit úspěchu, který začátečník právě při chovu včel potřebuje
